čtvrtek 25. prosince 2014

Vánoční tradice v Provence

Vánoce miluju. Pro mne nejkrásnější svátky roku. Navždy je budu mít spojené s třeskutou zimou na Vysočině, poletujícími vločkami, sněhem křupajícím pod nohami cestou na půlnoční, kaprem ve vaně, pečením cukroví po celý advent, strojením stromečku ráno na Štědrý den pojídajíc vánočku od maminky a sledováním pohádek, čekáním na zlaté prasátko, "nenápadným" uždibováním cukrovinek ze stromečku, krájením jablíčka s přáním aby v něm byla ukrytá hvězdička... prostě pravé české vánoce na sněhu jak mají být ღ

Letos poprvé trávíme vánoční svátky doma v Provence a ne "tradičně" na konci světa vpravo, batoh na zádech. Provensálec to špatně nese, vánoce nemá rád... Já bych se doma s obrovskou chutí vyřádila na deko a dodržovala všechny tradice, jak české tak místní, ale obávám se, že by to na něho bylo krapet moc :-) Taky marné pokusy o usmažení něčeho chutného z francouzských baheňáků mám již dávno za sebou, kdy jsem tři dny lítala po Paříži a sháněla kapra na štědrovečerní večeři ... který pak šel rovnou do koše ;-) Vánoční atmoška tady na jihu nulová, venku azúro, sluníčko praží tak, že jsem si i stihla spálit nos a jediné co připomíná "vánoce" jsou mraky lidí v obchodech shánějících freneticky dárky a jídlo. Viděno takto, chápu Provensálce... 

Přitom v Provence máme krásné vánoční tradice! Tak jako po celé Francii, vánoce se slaví v předvečer 24. prosince a následný den 25. Na dvacátéhočtvrtého se sejde rodina k večeři a společně jde na půlnoční mši. Dárky pod stromečkem se můžou rozbalit tedy až po půlnoci, pokud jsou děti malé čeká se do druhého dne. Samozřejmě nechybí vánoční stromeček, který je běžně v domácnostech nazdobený již začátkem prosince, a jesličky. Tím podobnost "francouzských" vánoc v Provence končí. A přicházejí na řadu jedinečné provensálské tradice, zvyky a jídla. 


24.12. se provensálská rodina sejde na gros souper, tedy velkou večeři, ikdyž se ve skutečnosti jedná o skromnější večeři před půlnoční mší. Vánoční večer začíná starobylým pohanským zvykem cacho fio. To je obřad, kdy se velké poleno ovocného stromu přikládá do krbu. Nejmladší člen rodiny třikrát nalije svařené víno vin cuit na poleno, zatímco nejstarší člen žehná v provensálštině rodině "Radujme se! Radujme se! Radujme se! Ať nás náš Pán naplňuje radostí! A jestli nás v příštím roce nebude víc, můj Bože, ať nás není méně!" Poté celá rodina obejde třikrát slavnostní tabuli a společně položí poleno do krbu, který nesmí vyhasnou po celou dobu vigilie.   


Na slavnostní stůl se položí tři bílé ubrusy - jeden na štědrovečerní večeři, druhý na oběd 25.12. kdy se podává maso a třetí na večeři. Nesmí chybět tři svíčky, větévka cesmíny pro štěstí a tři mističky s naklíčenou pšenicí a čočkou, které se vysazují 4. prosince, kdy u nás trháme Barborky. Symbolika trojky představuje svatou Trojici. Chléb se také rozdělí na tři části - jedna pro chudé, jedna pro přítomné hosty a jedna se uloží do komory. Na stůl se prostře o jeden talíř navíc, pro chudého či kolemjdoucího poutníka. A může se hodovat a bdít.

Na štědrovečerní tabuli se podává sedm postních pokrmů z ryb a zeleniny (sedmička zastupuje Pannu Marii Sedmibolestnou) a třináct provensálských dezertů (reprezentujících poslední večeři Krista s dvanácti apoštoly). Večeře začíná polévkou aigo boulido, která se připravuje z vývaru z lístků šalvěje a nalije se na krajíc okoralého chleba, potřeného česnekem a zakápnutého olivovým olejem. Pokračuje se pokrmy z ryb, hlemýždi a zeleninou. Přesné menu není dané, ale ze zeleniny nesmí chybět mangold, celer a artyčoky, doplněno o pomazánku z ančoviček anchoïade. Večeře končí třinácti dezerty, které musí každý host ochutnat.  


4 laskominy (nugát ve dvojím provedení se počítá za jednu :-)

Každý provensálský region a dokonce i něktérá města či vesnice mají vlastní složení 13 štědrovečerních dezertů. Avšak základ je obligátní pro všechny. Jsou potřeba 4 druhy pamlsků, 4 almužny, 4 druhy čerstvého ovoce a třínáctý dezert, který musí být výjímečný. Obligátní je pompe à l'huile, což je placka podobná focaccia, připravená z kvalitního olivového oleje a esence pomerančových květů. Zásadně se nekrájí nožem, nýbrž láme, tak jako Ježíš rozlomil skývu chleba. Povinný je také nugát, ať již bílý či černý, který zosobňuje kajícníky. Nougat noir se připravuje z medu a mandlí a nougat blanc mu je podobný, ale díky bílkům je měkký. Další dva pamlsky si zvolíte podle rodinné tradice či místních zvyků nebo specialit. V okolí Aix en Provence to jsou mandlovo-melounové calissons, v Aptu kandované ovoce nebo orangettes - pomerančové kůrky máčené v čokoládě. Může to být také ovocné želé pâte de fruits, tenounké a křupavé oreillettes... Následují čtyři "almužny" reprezentující řeholnické řády: vlašské ořechy či lískové oříšky za Augustiány, mandle za Karmelity, sušené fíky za Františkány a rozinky za Dominikány. Čtyři druhy čerstvého ovoce ze sadu, většinou jablka, hrušky, dříve zimní melouny které nyní nahrazují klementinky a ze zářijového vinobraní pečlivě opečovávané hrozny. A nakonec dezert třináctý, vyjímečný, takový který nepečeme doma, nepěstujeme v zahradě a není k sehnání v blízkém okolí. Dříve to byl jediný dezert, který se kupoval. Mohou to být datle, symbolizující Kristův původ z Východu, kandované ovoce, ledové kaštany... 13 dezertů se podává se sladkým svařeným vínem vin cuit, které kromě názvu nemá mnoho společného s českým svařákem. Proces jeho výroby je poměrně dlouhý a pokud si ho zavčasu nepřipravíte doma na vánoce, nikde ho v prodeji neseženete. Proto se často nahrazuje sladkým vínem vin doux. Dezerty se ze slavnostní tabule nesklízejí, zůstavají na stole po tři dny, pouze se na ně přehodí cípy ubrusu na noc. Proč? Na noční pohoštění duší mrtvých a andělů...

4 řeholníci a 13. výjmečný dezert, který není nikde u nás v okolí: datle
Pojídáním dezertů se krátí čas čekání na půlnoční mši. Provensálci povznesli tento náboženský zvyk na kulturní záležitost, kostely jsou zde o půlnoci plné, zpěvy se linou ven za doprovodu tamburín, mše je pronášena v provensálštině, někde jsou vesničané za figuranty živých jesliček, jinde chodí obětní procesí s beránkem... I pro nevěřícího je to zážitek!

A jak jsme Štědrý den oslavili my? Provensálsky, říznuté českou nostalgií :-) K snídani byla vánočka (tahle, túze dobrá a moje sólo první). Dopoledne jsem nazdobila "stromeček" do vázy. Škoda, že k tomu chyběla česká pohádka. Přes den jsme drželi půst čekajíc na zlaté prasátko. No dobře, tak jsem si párkrát uždibla vanilkových rohlíčků :-D Štědrovečerní večeře nebyla o sedmi postních provensálských chodech ale ani typicky francouzská (ústřice, losos, šneci, foie gras, krůta plněná kaštany a čokoládové "poleno"). Menu bylo přesně podle našeho gusta:

Domácí kachní foie gras na toastu z perníku a konfitované fíky

Svatojakubské mušle s redukcí z citrusů

Kachní magret s medovo-balzamikovou redukcí a pečené brambory

Salát z polníčku a vinaigrette

Sýry

13 provensálských dezertů 

U nás byly 4 laskominy: olivová pompe à l'huile, bílý a černý nugát, mandlovo-melounové calissons a kandovaná pomerančová kůra v čokoládě. Mňam :-) 

K menu nechyběly sladěné lahvinky :-) Abychom z vesela vykročili na půlnoční...


* * * * *

Věřím, že jste si váš Štědrý den báječně užili spolu s rodinou, děti měly rozzářené oči u stromečku a vy neopomněli zasunout do peněženky kapří šupinu. Do nového roku vám posílám bílé levandulové buřinky a budu se těšit na další společný rok!  ⓛⓞⓥⓔ



_____________
© photos: Anýzovka v zemi cikád
   

  

pátek 5. prosince 2014

Česká televize v Provence

Pamatujete si na květnové makronkování pro štáb České televize? Ne? Halasalo se tady a tady. Tak TEĎ je to aktuální! Protože provensálské povídání je dotočeno v Bruselu, v Ostravě sestříháno, vystříháno, dozvučeno a jde to do telky :-)


ČT2 team v plné kráse. A pak že v Provence prší ;-) 
O čem to je? O Anýzovce ze země cikád tedy ne :-( Ale kdyby paní režisérka Marta chtěla přijet do Provence i za mnou, tak jí zajistím azúro a další nášup makronek ;-) Pořad je věnovaný Lence Horňákové Civade, malířce a spisovatelce (a taky mojí kamarádce) a Anne Delaflotte Mehdevi, která napsala již několik románů a možná ji znáte z pražského knihkupectví U knihomola, které provozovala s manželem. Kromě dlouholetého přátelsví, mají také společnou knihu PRIORITAIRE, Praha-Paříž, o které jsem vám referovala zde. Jejich knížka nyní vyšla v překladu do francouzštiny, proto se dotáčelo v Bruselu při představení knihy a čtení. 


Anne a Lenka
Co uvidíte? To nevím ani já, ani Lenka s Anne, to je překvápko pro všechny :-) My se na to podíváme společně na streamingu (bo česká telka v levandulovém kraji nepremává) s lahvinkou růžového a zavzpomínáme na krásné časy, kdy bylo v Provence teplo, slunečno a dny dlouhé... Rozhodně vás ale čeká báječná půlhodinka ve společnosti Lenky a Anne, povídání nejenom o jejich knize ale také jejich životní cestě, z obrazovky na vás bude sálat pravé provensálské teplo, azúro (no dobře, možná jedna či dvě kapky děště) a projdete se společně po Luberonských kopcích a zavěšených vískách. Možná uvidíte Anýzovku, možná se před kamerou mihne i Provensálec, kdoví, třeba příjde na makronku i kouzelník :-) 


Krásný večer jsme si udělali! Lenka pod obdivným pohledem jejího Honzy-Ludvíka
Co Anýzovka právě vypráví a čemu může vděčit za Lenčin krásný úsměv již (bohužel) netuším. Zato vím, že Kiko dělá božské fotky! 

Kika bych potřebovala doma na focení pro blog :-)
Neříkal, že by se rád naučil francouzsky??? Vyměním focení za hostinský pokoj! Značka: kdykoliv ;-) 


Kdo to natáčel? Česká televize pro pořad Babylon, který můžete sledovat každou sobotu odpoledne na ČT2. Dokumentární série vypráví o osudech lidí potýkajících se s nálepkou cizinec, ať už cizinci žijící v Čechách či čeští rodáci žijící v zahraničí. Společným tématem je otázka Kde žiju a proč? V lednu 2015 oslaví pořad 11. narozeniny své existence a od první klapky je jeho autorkou, dramaturgyní, scénaristkou a režisérkou Marta Růžičková.


Veselý štáb a vysmátá Anýzovka poté co se snažila říct něco smysluplného do telky :-) Ale za tím kořeněním v Provence, za tím si stojím!

Za sebe dodám, že sledovat část natáčení byla skvělá zkušenost, kameramanovi Kikovi jsem vehementně koukala přes rameno, neboť také fotí - a báječně! - a s Provensálcem jsme strávili skvělý májový večer ve velmi příjemné společnosti. DěkujemePřijeďte zase ;-)
Opět ráda napeču ;-)

* * * * * 


Veselé historky z natáčení


Stejně jako začínají pohádky, i tak by mohl začít tenhle příspěvek:

„Bylo, nebylo, jednoho květnového dne k nám do dvora vjela škodovka s nápisem Česká televize.“

A tu se ozve druhý, vnitřní, hlas:

„No a co? Nechlub se, to se může stát každému, ne?“

„I když bydlím přes 1500 kilometrů od hranic země?“

„No přeci tím spíš! Babylón je pořad přesně o tomhle – jet tam, kde jsou Češi, ale ne Česko!“

Takže vítám u nás na dvoře v Provence tříčlenný televizní štáb, režisérku, kameramana a zvukaře. Marta, dramaturgyně a režisérka se dramaticky kouká na oblohu a po pozdravu mi trochu omluvně říká: „Bude pršet.“

„Kdepak!“, jsem si jistá v kramflecích!

„Vždycky, když točíme mimo republiku, tak prší. Já, zamilovaná do slunce a modré oblohy, sebou vozím déšť!“, povzdechne si odevzdaně.

Pokouším se ji uklidnit, provensálskému nebi může důvěřovat, tady ji kapky nechytnou. Trochu nejistě povídala něco o poušti, kde na ni koukali málem jako na bohyni deště, protože tam pršelo po několika letech právě při její návštěvě, ale dodala, že každopádně to natáčení zvládneme navzdory větru dešti a ostatním možným přírodním kalamitám. I navzdory mně?, říkám si v duchu, tentokrát nejistá já.

Na druhý den ráno opravdu pršelo… Marta měla úsměv na tváři a já hledala telefonní číslo francouzského meteorologického úřadu, abych jim tam Martu poslala na vědecké přezkoumání! Jsem si jistá, že déšť na příští dny nehlásili!

Na druhou stranu jsem se uklidnila, protože Marta řekla, že bude pršet a prší a taky řekla, že to natáčení zvládnem a já jí začala věřit, že to bude pravda.

Ze čtyř dní nakonec pršelo půl dne, a to jistě jen proto, aby Marta utvrdila svou pověst „Pršící dámy na cestách za dobrodružstvím českých lidí žijících mimo rodnou zemi.“

Mně přijde jako dobrodružství to její babylónové nadšení a nasazení!

A hned se mi v duchu prokmitla otázka:

„A nějakou veselou historku z natáčení nemáš?“

Tohle je přesně jedna z těch mnoha vět, které se do francouzštiny přeložit nedají. Jistě, můžete se francouzsky zeptat jakéhokoliv Francouze, zda by neměl nějakou veselou historku z natáčení, s největší pravděpodobností vůbec nebude rozumět tomu, nač se ho ptáte a co po něm chcete, a v tom nejlepším případě vám vysvětlí, že on přeci do filmu nedělá.

Je to také jedna z mnoha průpovídek, které jsme si v mládí mezi sebou pohazovali, často v lehce ironickém tónu a s náznakem úsměvu či úsměšku v koutku.

Skutečný význam, podle intonace a velikosti onoho ironického úsměvu obvykle zněl – „no tak jen klidně vykládej, stejně ti nebudeme věřit, ale když ti to udělá radost…“

Ovšem mohl by znít i jinak – „povídej a nech nás taky chvilku snít, řekni nám něco, co ostatní neví. Nepoděkujeme ti, necháme si ten úsměšek na tváři, abychom neprozradili, že nás tvé povídání baví, zajímá a otevírá nové světy.“

Zvědavost je hlad duše po dobrodružství, veselá historka z natáčení hraničí s uvěřitelností a onomu dobrodružství je kořením.

Další důležitá otázka zní: „Musí být veselá historka z natáčení nutně veselá, či dokonce k popukání?“

Předpokládám, že nemusí. Ovšem ještě jsem nikdy nikoho neslyšela, že by po někom požadoval smutnou historku z natáčení nebo odjinud. Mezi smutkem a veselostí je celá paleta dojmů, nálad a možností… Jde vlastně o něco, co se děje za oponou, v zákulisí, mimo každodenní život. Taková historka není určená pro všechny uši a oči, rozdává se po kapkách, jako vzácný nektar. Zasvěcuje. A nemusí jít nutně o natáčení, to je jasné. Filmový svět jen přidává na její záhadnosti, kamera je oko, které se dívá na svět jinak, jinak nám ho ukazuje a jinak se v něm vidíme, kamera je zrcadlo, v němž se blýskají, a za níž se otevírají netušené obzory. A my se můžeme v tom zrcadlení ztratit, nebo najít.

Neboť, upřímně!, kolik z nás si ráno při pohledu do zrcadla není úplně jistý, že ten druhý, co se na něj dívá, je skutečně on? Snad každý z nás měl aspoň jednou jedinkrát tuhle myšlenku!

A pak, kolika z nás se v životě podaří být přítomen skutečnému natáčení? I když v dnešní době je to čím dál jednodušší, s telefonem nebo menší kamerou se každý může cítit snadno a rychle Menzlem nebo Coppolou…

Kamera téměř automaticky znamená příběh…

Ten můj?

Jednoduché - byla televize a točili mě! Jako pivo, chce se přidat.

Točili! Mě? Zatočili se mnou? Vytočila jsem je? Předtočili si něco a dotočili to později, přetočili to jinak a natočili všechno?

Naštěstí nenatočili všechno, co se tu odehrávalo během těch čtyř květnových dní, diváci se nedozvědí vše, ne všechno je k zhlédnutí. A k vyprávění! To jsou přesně ty historky z natáčení.

Stáli jste někdy před opravdovou kamerou? Tou, za níž se schovává kameraman?

Jen se přede mě kameraman postavil a řekl, že „se jede“, mohli na mě prádlo ždímat.

Potí se ruce tím víc, čím je kamera větší? Natočí velká kamera víc věcí, protože je velká?

Na druhou stranu zase máte jistotu, že když vám kameraman řekne, že je vypnutá, tak je to pravda, ježto ji musí sundat z bolavého ramene, nevidíte to červené světýlko, ruce se přestanou potit a taky přestanete koktat a plácat nesmysly díky tomu pitomému snažení vyloudit ze sebe smysluplnou větu, která by mohla mít víc než jen podstatné jméno a sloveso. S velkou kamerou a kameramanem se nemusíte bát, že vás někdo natočí, aniž byste o tom věděli. Nesmysly, které z vás padají do velké kamery, jsou možná jistým způsobem nevědomé, protože v okamžiku, kdy kameraman stiskne tlačítko „on“ váš mozek se hodí automaticky do režimu „off“, ale nemůžete říct, že jste o tom nevěděli. Navíc, sympatický kameraman, či sympatický zvukař a neméně sympatická režisérka poslouchají ty vaše nesmysly, a velmi elegantně (v mém případě na mě šli po špičkách a v rukavičkách, jako na princeznu) vám řeknou „To bylo výborný! To dáme ještě jednou!“ – přeloženo – „přestaň se kroutit, hledět do nebe nebo na špičky bot, lámat si prsty a mluv srozumitelně.“

Velká kamera a kameraman jsou vlastně uklidňující! Taková jistota v našem virtuálním světě. A se šikovným štábem zapomenete i na tu velkou kameru a pomrkávajícího chlapíka a začnete se chovat celkem přirozeně.

Po prvních koktacích pokusech o spřátelení se s kamerou se mi postupně rozvázal jazyk a vyhrála chuť tomu štábu televiznímu vytřít zrak – když už přijeli až sem, na jih, do Provence! Samozřejmě, že chuť tu Provence jim ukázat je sice hezká motivace, ale za tři dny? Kde, co, takhle z rychlíku? A v nesprávném světle? … Protože na některá místa musíte brzy ráno ve studeném světle vycházejícího slunce, na jiná při jeho západu, na některá místa musíte několikrát a z některých se vám nechce odejít, na všechna se chcete vracet…Chtěla bych jim ukázat mé oblíbené postavičky a osobnosti, možná i prozradit mé tajné pozorovatelny každodenního života, představit jim tenhle kout jinak, než jako obvyklý obrázek z pohlednice. Je to nesplnitelný úkol, co na tom, moc jsem si to užila.

Zažili jsme hezké chvíle, jako třeba výlet k Anne, do Manosque, to byla Provence plná češtiny v burgundsko-americké rodině. To patří k těm nejdojemnějším chvilkám z natáčení. Stejně jako, když se tři puberťáci, synové Anne narození v Praze, vrhnou na české pivo – široký úsměv na jejich tvářích byl poděkováním za dárek od štábu!

Před kamerou za kamerou nikdo nesmí stát, nebo nebudu hrát… kamera je vypnutá, klid po bouři emocí a úprkem vpřed za časem… konečně mluví ti ostatní, a já jen poslouchám, a často nevěřím svým uším!

Zajímalo by mě, proč přijeli sem, když každý vypráví historky o sobě, o svých zkušenostech a zážitcích o tolik zajímavější a vzrušující než ty mé?!

Tak třeba... kdepak, nic vám neřeknu… byla by to zrada vypnuté kamery.

Něco přeci jen prozradím… takové malé natáčecí zasvěcení.

Nepřekvapivě byla završením televizního pobytu večeře na terase s výhledem na Luberon. K naší radosti, Zdena a Provensálec přijali naše pozvání. Vcelku nevysvětlitelně byli zrovna „doma“, a nikoli někde na opačné straně zeměkoule případně slunečního systému, a nejen to. Zdena se laskavě nabídla, že mi pomůže s přípravou večeře, když jsem tak zaneprázdněná tím pocením se před kamerou. Když mi nadšeně sdělila, že má na vaření a další přípravy čas, z pohodlnosti a gurmánství jsem se neodvážila zeptat, jak to všechno zvládne.

Zdeny znalí ví, co tím mám na mysli.

Jsou lidé, kteří hravě zvládnou několik činností najednou. Zdena je člověk běžící před svou dobou, a tak s lehkostí motýla komprimuje několik pracovně hodně vytížených týdnů do jednoho dne. V každém případě jsem dobře udělala, že jsem jí hodila přípravy večeře na bedra. Přivezla jídla pro celou vesnici na několik dnů, to za prvé. Přivezla to s úsměvem jí vlastním, to za druhé. A to nejdůležitější – bylo to nejen vynikající, ale i krásné – zejména dezertík!

Různobarevné makrónky se tetelily na podnose tak svůdně, že se po nich jen zaprášilo, nezbyl ani jeden, ani jeden drobeček! Přistihla jsem se, jak si sliním špičku prstu a jako slepice „klovu“ po talíři a sbírám ty poslední drobečky! Ještě, že to nenatočili!

Recept si prosím vyptejte u Zdeny! Já budu doufat, že je pro nás Zdenka zase někdy připraví a přiveze, nebo mě pozve na jejich degustaci!



                                                                                                   Lenka Horňáková Civade


Poznámka pro zvědavé: vysílání květnového natáčení v sobotu 6.12. ve 13.00 na ČT2 v pořadu Babylon.






_______________
© photos : Krunoslav Kiko Keteleš (2,3,4,5), Lenka Horňáková Civade (1), Provensálec (6), Anýzovka v zemi cikád (7)
© ilustrace: Lenka Horňáková Civade

O pořadu Babylon a on-line streaming: www.ceskatelevize.cz/porady/1131721572-babylon

čtvrtek 16. října 2014

Navrhni si vlastní diář !

Druhý ročník diářového klání je tu! Je plný novinek, dárků a krásné spolupráce s talentovanou Myynou :-)

Opět se můžeš stát na pár minut designérem a navrhnout si vlastní diář, který bude originální, bude jedinečný a bude pouze tvůj! Máš v oblibě sladěné sety? Kudy chodíš zaznamenáváš si kreativní nápady, recepty, poznámky z cest? Navrhni si k diáři sladěný zápisník za zvýhodněnu cenu. Budou tvořit krásný a praktický set! A protože Ježíšek téměř klepe na okno, připravily jsme s Myynou pro tebe dárky a slevy při objednání dvou a více kusů.



Je ještě někdo kdo nezná Markétu a její úžasnou tvorbu pod značkou By Myyna??? Její lněná nákupka s baobabem je moje srdcovka, sítotisková sova na tebe jukne z konopného polštáře až si budeš lebedit s knížkou pod lípou, po ulicích budeš ladně proplouvat s poetickou výšivkou z jejího ateliéru, protože výšivka je IN a výčet krásné, poctivě dělané tvorby by byl ještě dlouhý! Všechny motivy z Markétiny dílny jsou navíc její vlastní ilustrace a já jsem nemohla jinak něž jí nabídnout spolupráci na diářích 2015. K mé velké radosti kývla, ba přímo hýkala radostí :-) neboť si tak splnila další tvůrčí milník. A tak jsme jednoho letního odpoledne seděly v pražské kavárně Kidó a nad kávou s čajem vymýšlely obálky majíc obě úsměv velmi široký :-) Přála jsem si jemný akvarel a přála jsem si Provence, aby vás doprovázela na každém kroku po celý rok. Má přání Myyna proměnila ve tři nádherné obálky provensálských symbolů: olivová ratolest pohupující se na stařičkém olivovníku, šťavnaté dozrávající fíky jenom ruku natáhnout a levitující levandule jejichž omamná vůně se line všude kolem <3





Všechny tři motivy je také možné použít bez ročníku na obálky zápisníků

A protože jsem si přála hodně a Myyna má přání plnila, máme pro vás dva bonusové akvarely: fík solitér v úžasných barvách a majestátný olivovník. Můžeš je volně kombinovat na sladěné obálky zápisníků v provensálském duchu a můžeš je také použít na obálky diářů. Tak jako diářové obálky bez ročníku jsou kombinovatelné na zápisníky. Vytvoř si vlastní provensálské combo, které tě bude lákat do země cikád!

Pokud si budeš přát, můžeš použít fík a olivovník také na obálku diáře!

Přemýšlíš nad dárky pro Ježíška? Obdaruj své blízké originálním díářem, který jim navrhneš přímo na tělo, a získej tak dárky zdarma! Navrhni si dva diáře s provensálským akvarelem a Myyna ti věnuje nákupní tašku s originálním sítotiskem z její dílny. Navrhni si třetí diář s obálkou By Myyna a já ti daruji jeden zápisník do setu podle tvého návrhu.

Doufám, že se vám provensálské obálky z naší společné dílny budou líbit, dělat vám radost po celý rok a vábit vás do Provence :-)   




Jaké další obálky si můžete navrhnout? Pamatujete si na můj cestopis z Japonska? Přivezla jsem si odtud ručně vyráběné washi papíry, zdobené stejnou technikou jako se používá při malbě na kimona. Motivy jsou nádherné, papír na dotyk sametový ale velmi odolný a každý arch si vyžádal dlouhé hodiny titěrné práce. Pokud jste jimi unešeni tak jako já, můžete si z nich navrhnout diář a sladit k němu zápisník v duchu pravé japonské tradice. 







Pro ilustraci loňské diáře a sladěný zápisník s obálkami z japonského papíru

Tím ale novinky nekončí! Nově nabízím k použití na obálky knihařské plátno s metalízou, které je girly, včetně velmi trendy bronzové. Dále pak korek, který je také hitem kolekcí příštího roku. A v neposlední řadě imitaci kůže, která je úžasně jemná na dotyk a nepadlo na její výrobu žádné zvíře. 

 
Plátno s metalízou je k dispozici 10070-bronzová / 10020-světle fialová / 10010-stříbrná / 10040-růžová / 10030-tmavě fialová / 10110-zlatá. Ostatní barvy podle dohody.

Korková obálka obzvlášť vynikne v kombinaci s bronzovou a černou

Na dotyk sametová jako kůže v odstínech 7985-sivá, 7959-tmavě modrá a 7920-černá

Protože jarní kolekce zápisníků Grafik měla velký úspěch, můžeš si z této grafické sady také navrhnout obálku diáře, která bude ladit k tvému notýsku nebo si vytvořit nové geometrické combo. Komplet sada obálek k výběru zde.


Chceš mít na obálce vlastní fotografii? Třeba fotku tvého čtyřnohého mazlíčka, koláž fotek ilustrujících tvůj život foodisty, logo tvé kreativní dílny? Chceš něco velmi osobního a nebo propagovat vlastní tvorbu a um jen co položíš diář na stůl? Pošli mi vybrané fotky, koláž či logo a já ti tvé přání splním :-) A nezapomeň, že tvořit můžeš i na zadní straně obálky!




A nabídka personalizovaných diářů by nebyla úplná bez širokého výběru barev knihařského plátna, které se sladěnou gumičkou, spirálou a vlastním textem tvoří krásné a praktické společníky po celý rok.


Vzorkovníků je o hodně víc! Malá ukázka jaké barvy si přát :-)

Gumičky ke všem druhům diářů a zápisníků jsou k dispozici ploché o šířce 0,5cm a kulaté 0,2cm.
Na výběr máš přes 40 barev!

Spirály můžeš kombinovat v barvě bílé, černé, červené, modré, ocelové a nově zlaté. 

Na všechny diáře z vlastní dílny nabízím -10% slevu na druhý objednaný diář a -20% na třetí diář (a další). A samozřejmě ke každému diáři máš možnost si navrhnout sladěný zápisník s -30% slevou.

Máš originální návrh na provedení diáře? Chceš v diáři či zápisníku něco navíc? Vyhovuje ti jiný formát zápisníku? Přej si! A já se budu snažit tvá přání splnit :-)

* * * * *

Všechny výrobky jsou ručně vyráběné, každý je originál a v maximální míře je k jejich výrobě použit ekologicky šetrný materiál, recyklovaný papír, z lokálně dostupných zdrojů.  

Diáře jsou ve velikosti A5. Kalendárium je uspořádáním podobné loňskému, novinkou je text v češtině a francouzštině, včetně jmenin, státních svátků a prázdninového kalendáře v Čechách a ve Francii. Uvnitř pracovní týden nalevo, napravo volná stránka na poznámky. Nechybí plánovač dovolené, roční výhled na 2015 a 2016, tucet volných listů na konci diáře na poznámky. Kvalitní recyklovaný papír ve smetanové barvě s gramáží 100g/m² zajistí, že se ručně psaný text nepropisuje na druhou stranu a razítka se nevpíjí. Provedení diáře ve spirálové vazbě a vše bezpečně uzavřeno na gumičku. Obálka, spirála a gumička podle tvého výběru. Možnost přidání/odebrání stužkové záložky a kapsičky na vizitky/účty. Jako bonus personalizace diáře vyražením tvého jména/blogu/značky na obálku.


Cena od 379Kč (od 14€) podle provedení a náročnosti. Platba v korunách či v eurech. Doručení poštovní doporučenou zásilkou kamkoliv či osobní převzetí buď v Atelieru By Myyna v Praze nebo po dohodě v Aix en Provence.

Sladěné zápisníky jsou ve formátu A6, na výběr jsou prázdné listy či linky. Obálka, gumička a spirála podle vlastního návrhu. Zvýhodněná cena od 119 Kč (od 4,50€). Doručení stejným způsobem spolu s diářem.  

Jednoduchý a přehledný způsob jak provést objednávku je vyplnit on-line objednávkový formulář zde. Pokud navrhuješ více diářů, vyplň na každý diář jednu objednávku a uveď na všechny stejnou emailovou adresu. Nezapomeň mi zaslat fotky, koláže, logo atd. pro vlastní návrh obálky, mailem na anyzovka@gmail.com Poté už stačí vyčkat můj mail s potvrzením objednávky a na Mikuláše se tešit na pošťáka :-)   

Na vytvoření personalizovaného diáře přesně podle tvého gusta a sladění se zápisníkem, máš celý měsíc. Nicméně objednávky diářů musí být finalizované do pátku 14. listopadu, tzn. navržené, návrh schválen, fotky/logo doručené na můj mail a platba obdržena. Poté položím nožky na českou půdu a vydám se do knihařské dílny tvůj snový diář tvořit :-)    


Jsem moc zvědavá jaké sladěné combo diáře a zápisníku si navrhnete!
Loňské byly velmi vydařené! Inspiraci najdete zde


Krásné tvoření přeji ztracena na měsíc v Indickém oceánu na ostrově Réunion ;-)


____________
© photos Anýzovka v zemi cikád


pátek 26. září 2014

Voňavý Concept

Víte, že máte kousek voňavé Provence v Čechách? Ne? Seznamte se!


S Renatou jsem se "dávno seznámila" přes Instagram. Máme toho hodně společného. Lásku k francouzštině. Lásku k Provence. Lásku k poctivým výrobkům a opravdovému řemeslu. Lásku k Provensálcovi ;-) Každá ke svému, s‘il vous plaît :-D

Renata s jejím mužem Jean-Paulem založili před dvěma roky v Praze značku ConceptProvence, která vyrábí vlastní kosmetiku inspirovanou provensálským malebným krajem. Ještě jsem nevěděla jak voní a jak se kůži líbí, a už jsem klikala na jejich IG jak divá. Líbil se mi nápad, jednoduchý přesto elegantní packaging a výrobky 100% made in Provence. Concept Provence nabízí voňavé výrobky na několika prodejních místech v Praze a nyní má v plánu expandovat zpět do Francie. Tím, že už mám jednu nohu zakořeněnou v Provence a kousek srdce stále bije za českou rodnou hroudu, Renata mi nabídla vyzkoušet jejich výrobky. Objevovat nové věci, poctivě vyráběné, obzvlášť made in Sud, mě skutečně baví  Hýkala jsem radostí :-D



I když vím na vlastní kůži jaký je euforistický stav provensáského bytí, řada Opium který tento stav ztělesňuje, u mě vzbudila velkou zvědavost. Žít to znám, ale jaké to je namazané na sobě ? ;-) Melounovo-mandlovou cukrovinku Calisson miluju a s radostí přibaluji k vašim objednávkám z mého provensálského obchůdku. Velké lákadlo ! A pokud vím, žádná jiná kosmetická značka tuto vůni nenabízí. Fleur de la Vigne jsem už v Provence viděla u mýdla, ale byla z vinných listů, vůně hodně listová, proložená čerstvě posečenou trávou. Ta od Renaty má připomínat vychlazenou sklenku růžového. A to nemluvím o levanduli, medu, verbeně… A teď výbírej ! Nebyla jsem toho schopná. Vyzkoušet a ovonět jsem chtěla všechno. Tak jsem Renatě napsala co mě nejvíc zaujalo, vzbudilo zvědavost, které vůně mám ráda a jaké kosmetické výrobky používám a těšila jsem se na vzorkový balíček šitý mi na tělo. Jak já jsem nechtěla vyrabovat Concept Provence krám, tak to Renata zvládla za mě :-D Z Prahy dorazil balík! Žádné vzorky ale celé flakony! Pošťačka přišla po obědě, ranní toaletu už jsem měla dávno za sebou, ale neodolala jsem a běžela si dát do koupelky repete ;-)              

A co já na výrobky Concept Provence? Maximální nadšení! 

Calisson si na sebe mažu několikrát denně jak tu vůni miluju  Nejdřív z ní sálá teplé slunce a výrazné hořké mandle, poté přechází do sladkého obláčku jarních mandlových kvítků a sluncem praskajících cavaillonských melounů. Chcete naučit děti mýt si ruce? Dejte jim tekuté mýdlo Verbena! Lístky verbeny úžasně voní, je z nich skvělý bylinkový nálev a tohle mýdlo je prostě božské  Koupelnou se rozvoní osvěžující citrusy a ruce vám budou ještě dlouho vonět. Fleur de la Vigne vás přenese pod platan, kde usrkáváte vychlazenou sklenku květnatého růžového vína. Med, oliva, levandule voní přesně tak jako když otevřete skleničku s provensálským medem, ochutnáte olivový olej či se projdete levandulovým lánem. Opium se nedá popsat... Každý si pod ním představí svoji vysněnou Provence. Já, zahalena Opiem, se přenesu do pole plného červených makových kvítků v Luberonu, které se tetelí poledním horkem a slunce se mi opírá do ramenou. Na polní cestě se zlehka pohupují větve plné šťavnatých třešní, stačí natáhnout ruku, pár si jich strčit za uši jako náušnice a do pusy cestou k domu s modrými okenicemi. V provoněné zahradě si sednu do lehátka pod olivovník, z pod slamáku zírám na azurovou oblohu, cikády řvou a já si říkám "c‘est ça, le bonheur". Jsem moc zvědavá, kam donese Opium vás :-)

A textury? Ty mě také nadchly! Sprchová mýdla jsou heboučká a při aplikaci mě vždy napadne kůži laskající kašmír. Tělové krémy i krémy na ruce se krásně roztírají, rychle vztřebávají do pokožky a zanechávají kůži sametovou. Tělový peeling je tak šetrný, že ho používám i na obličej. Mýdla na ruce lehce pění a nevysušují. A pleťové tonikum L´Eau des Alpes je osvěžující, vypíná pokožku a řádně se jim "zalévám" v provensáslkých vedrech. 

Mým tajným přáním je, že by Renata a Jean-Paul mohli rozšířit nabídku o balzámy a oleje do koupele. Ráj na zemi by byl dokonalý     




Teď spolu sedíme naživo u bazénu v Provence, azuro nad hlavou, na stole vychlazená růžovka a můj fíkový koláč... Provensálská pohodička jak má být :-) A jak si tak hovíme a klábosíme, Renatu jsem pro vás vyzpovídala ;-)




Jak vás s manželem napadlo začít vyrábět kosmetické výrobky?
Nápad začít podnikat s kosmetikou přišel náhodou. Do Prahy za námi tehdy přijel tchán a jako dárek nám přivezl marsejské mýdlo - malý kousek provensálského domova a pozdrav ze země slunce, která nám v Čechách moc chybí. Tak jsme si řekli "A proč nepřivézt pravé mýdlo z Marseille i do Prahy?". Tato věta obrátila náš život naruby! Nejdřív jsme z Manosque dovezli tvrdá marsejská mýdla, abychom zjistili reakci Čechů na tento typ produktu, a začali jsme je prodávat na letních farmářských trzích, poté i na vánočních. O mýdlo projevili zájem nejenom Češi ale i turisté a poptávali se po širším sortimentu. Povzbuzeni zájmem jsme se rozhodli vytvořit vlastní značku, která by nabízela nejenom marsejská mýdla ale i tělovou kosmetiku. Tehdy se zrodil i název CONCEPT PROVENCE - koncept, který spojuje různé sféry, zachovává tradice a prezentuje je v moderním, minimalistickém stylu.



Jak vznikaly vůně vaší kosmetické řady?
V Aix en Provence jsem se zamilovala do místní speciality calisson – cukrovinky z mandlí a melounu z Cavaillon. To byla první vůně, kterou jsme s manželem pečlivě vybírali a zkoušeli v laboratořích APF v proslulém městečku na výrobu parfémů Grasse. Zde spatřilo světlo světa i dalších sedm vůní naší kosmetické řady: tradiční a pro Provence typická levandule, oliva, med, verbena, vanilka, vinná réva a exkluzivní Opium – euforistický stav provensálského bytí.



Kde se vaše výrobky vyrábí? A jak se na výrobním procesu podílíte vy dva?
Všechny naše výrobky vyrábíme v provensálském Peyruis a poté dovážíme do Čech. Při výrobě našich produktů jsme se snažili maximálně přiblížit k co nejpřírodnějším složkám. Já sama používám BIO kosmetiku anebo ji kupuju ve francouzských lékárnách. Například do složení pleťové vody L´Eau des Alpes jsme použili květinovou vodu z vilínu virginského v bio kvalitě a při výrobě tekutých a sprchových mýdel byly použité pouze rostlinné oleje. Naše výrobky jsou bez parabenu, BHT, EDTA a PEG.  
Na výrobním procesu se s mužem podílíme v maximálním rozsahu, mimo již zmiňovaného výběru a testování vůní v laboratořích, jsme společně navrhli logo a design etiket. Já zastavám také funkci fotografa a kreativní ředitelky značky. A samozřejmě nyní, když jsme odvedli obrovskou práci se vznikem společnosti a výrobků, oba se aktivně podílíme na komerční stránce, jezdíme do kosmetických salonů, potkáváme se se zajímavými lidmi a hlavním cílem je nabídnout naše voňavé "miminko" do různých koutů světa.  

Opium mě velmi zaujalo. Byla jsem moc zvědavá jak voní a co mi vůně bude evokovat. Co inspirovalo tebe?    
Vůně Opium je náhodná myšlenka, která mě fascinovala během našeho pobytu v Provence. Život tam je jako droga, nikdy nemáš dost, propadneš tomu na celý život a už tě to nepustí. Neznám nikoho kdo by se nezamiloval do provensálského kraje, do místních vůní, chutného jídla, zpěvu cikád, provensálského přízvuku... Však to znáš sama :-)


Já jsem Opiem omámená v červnovém makovém poli. Kam přenáší tebe a Jean-Paula?
Tato vůně u nás vyvolává pozdní posezení na čerstvém provensálském vzduchu, nad hlavou hvězdy, okolní hory se halí do nočního hávu, cítíme se sami na světě, taková ta omamná atmosféra kolem nás, magický stav, touha po něčem soukromém a přání aby ten večer nikdy neskončil... Tato vůně je unisex, pro ženy i muže, protože snít a přát si může každý!


Kde jsi našla svého Provensálce? To bude všechny zajímat ;-)
V Praze :-) Já jsem do Čech přijela v roce 2007 studovat na Vysoké škole hotelové, obor Gastronomie, hotelnictví a turismus. Manžel zde žil již od roku 1998, kdy se do Prahy přestěhoval z Marseille z důvodu rodinného podnikání. Po našem seznámení si mě odvezl do země cikád, slunce a moře, kde jsem se zamilovala do všeho, včetně budoucího manžela :-D Později, při tvoření loga Concept Provence jsme si vybrali cikádu jako symbol slunce, horkých nocí a naší lásky.



To je slibné! Provensálci jsou k mání i v rodné domovině :-D Jean-Paul bylo tvé první setkání s Francií?
Francii jsem si zamilovala už jako dítě v ruské Kazani odkud pocházím. Velký dojem na mě udělalo "francouzské" okolí mé maminky. Její nejlepší kamarádka trávila svůj život mezi Kazaní a Paříží, odkud dovážela francouzskou módu a kosmetiku a kde později otevřela vlastní boutique Maison d´Elle – dnešní luxusní butik s oblečením. Dávala mamince kosmetické vzorky a já vždy pozorovala jak provádí každodenní rituály krásy. Dobře si pamatuji jednu návštěvu u mamčiny kamarádky kdy s někým telefonovala tím kouzelným jazykem, kterému jsem vůbec nerozumněla. Když jsem se začala ptát "Co to říkáte?", maminka mě napomenula "Pšttt! Ona mluví FRANCOUZSKY!!" Tehdy jsem pocítila, že francouzština a Francie je něčím božským a naprosto exkluzívním. Vůbec jsme tehdy netušila, že se jednou provdám za Francouze – Marsejský Korsičan, báječná směs! – a že mi můj dvouletý synek Jean-Baptiste bude říkat "Bisou, maman!". Myslím, že moje spojitost s francouzskou kosmetikou se zrodila již v dětství.  

Co plánujete do budoucna ?
V budoucnu vidíme náš koncept obohacený o různé projekty a spolupráci s umělci. Škála je široká, kromě našich kosmetických výrobků bychom rádi nabídli dekorativní doplňky pro domácnost, umělecké obrazy, fotografie talentovaných a doposud neobjevených umělců z Provence až po restauraci propojenou s butikem, kde budou všechny výrobky a díla prezentované s možností koupě. První vlaštovkou je naše spolupráce s Marie-Thérèse, manželovou neteří, která tvoří pod značkou Marie T Bijoux. Její designové šperky již nabízíme v našem e-shopu. Náš vysněný concept store s restaurací bych si velmi přála otevřít právě v Aix en Provence, kde jsem se zamilovala do calissonu 



* * * * *

Mně nezbývá než Renatě a Jean-Paulovi popřát, aby se jim přání vydařilo! Takový concept store kousek od mého domu bych si nechala líbit :-) A vy se běžte k nim nadýchat z plna hrdla a omámit voňavou Provence než vám z Prahy utečou zpět za sluncem a cikádami ;-)



Concept Provence:



Corners a prodejní místa:

  • Obchod ArtiChoc - pasáž Černá Růže - Na Příkopě 12 - Praha 1
  • La Boucherie & Bistro M - Zubatého 5 - Praha 5 
  • InfoCentre - Panská 6 - Praha 1

________

© photos Renata Negroni



Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...