čtvrtek 23. února 2017

Třetího ve tři

♡ 3.6.2016 v 15h ♡


Naše "oui" na radnici v bývalém rybářském městečku Sanary sur Mer, kde se narodil Provensálec.
Šplouchání vln, vítr ve vlasech a šampaňské na pravé provensálské bárce pointu.
Aperitiv u bazénu a večeře novomanželů na terase kamenného domku, ztraceného uprostřed bandolských vinic.
Za domem záhon levandule, nad hlavou azuro a zpívající cikády...

Co více si přát pro nejkrásnější den 

V krizové situaci přichází nejbáječnější nápady :-) Aneb když při hledání toho pravého místa na poslední chvíli, a zjištění že vše je dlouhé měsíce až dva roky dopředu zarezervováno, objevím perlu ♡ Kamenný domeček, ztracený v borovém háji, ke kterému vede klikatá stezka přes bandolské vinice. Provence jak má být ♡
Nemohla jsem si pomoc, bez pudrově růžové by to na naší svatbě nešlo :-)
"Rejža" Kiko točí jak o život! Pro nás na památku a do telky. Bez bláznivých nápadů a umu přeorganizovat v mžiku natáčení celého štábu ČT Ostrava (Martičko, díky za ně!!), bychom neměli krásnou vzpomínku a nestřihli si úplně první svatbu v pořadu Babylon k jubilejnímu 450. vysílání :-) A bez veselky v české telce, bych krásné Otovy fotky nechala v soukromém archívu ;-)    
Sehnat květy podle mého gusta, nejenom na kytici ale i do vlasů, do klopy, na svatební stůl a loď, byla pěkná fuška. Pudrové pryskyřníky jsem sice musela oželet, ale nádherné pivoňky, historické odrůdy růží a lisianthus mi to stokrát vynahradily. Pár snítek olivových ratolestí nemohlo nikde chybět kvůli symbolice pro kterou jsme je vybrali.
Provensálec čeká u plážového baru ...

... až mě poprvé uvidí ve svatebních
Dojatí k slzám jsme oba ♡ Kdo si 16 let počká, ten se dočká :-D


Moja, báječnější svědkyni jsem si nemohla vybrat ♡



V Provence se pro štěstí nehází rýže ani papírové konfeti, ale voňavá levandule :-)
Naše provensálská bárka kotví před radnicí a ...

... prezident Asociace historických provensáských lodí, Christian Benet, nás vyhlíží a od rána sleduje počasí bo na moři fičí mistrál

Za mnou na stěžni bárku hlídá Aiolos, řecký bůh vládce větrů. Pohladit ho na širém moři přináší stěstí a to jsme si nemohli nechat ujít. Ikdyž houpajíc se ve vlnách to znamená pustit jedinou volnou ruku a následně výskajíc chytat balanc :-D  

Protože to vypadalo, že nevěsta půjde k oltáři v džínách a pruhovaném tričku, tak si k námořnímu outfitu zajistila bárku ;-) Svatební šaty nakonec dorazily den před svatbou a vyjet si po obřadu na moře, byl ten nejlepší nápad ♡ 

Na štěstí!


Jenom našinci věděli jaké české překvápko čeká Provensálce po příjezdu na hostinu :-) 

Aperitiv u bazénu, pro některé i v bazénu :-) Holt po noční šichtě strávené v kuchyni a pletením květinových girland byl bazén v mezičase vítaná vzpruha



Katarina a Marta ♡ Nejbáječnější kočky bez kterých by naše veselka nebyla tak kouzelná ♡ 1000 merci ♡
Zatímco hosté se vesele radují u bazénu, Anýzovka úřaduje na terase bo večeře novomanželů se blíží. Aneb botky dolů, rondon nahoru a jde se na to! Ale o tom až příště ;-)
Svatební výzdoba a květinová deko "urob si sama, Anýzovko!" Tak jo :-) A ve finále musím neskromně říct, že to bylo ještě krásnější než jsem si to představovala ;-)  
Tyhle krásné jmenovky, menu a také svatební oznámení nám doslova po nocích zlatou kaligrafií ručně vykouzlila Renáta Gebauerová ♡  Naši krásu můžete vidět zde a celou její tvorbu pod značkou Renule tady.
Archívní vínka jsme s Provensálcem vybrali z našeho sklípku ve Verdonských horách a opatrně převáželi serpentýnami 200 kilometrů 
Co jsme servírovali na svatební tabuli? Nechte se překvapit u Renáty na blogu ;-)
Večer zdaleka není u konce jak by se mohlo zdát. To jen mezi několika chody promítáme střípky z našich česko-francouzských životů :-) Atmoška za svitu svíček a teplé letní noci byla venku kouzelná ♡

Za poslední rok jsme zažili to nejhorší ale také to nejkrásnější ♡ 
Olivová ratolest je symbolem štěstí a dlouhého života a ne náhodou jsme si ji vybrali za symbol naší svatby. 
Věříme, že oboje nás bok po boku čeká ♡♡♡


Naše nejoblíbenější neboť Otovi se podařilo na jednom snímku zachytit úplně všechno co činí Monsieur & Madame Gauthier tím čím jsou ♡


_____________
© crédit photos: Ota Mandelík 

(kterému občas do řemesla fušovala Anýzovka [3, 27, 28] a Katarina [1] :-)







neděle 12. února 2017

Zařiďte si nejdůležitější.


Loni v dubnu jsme odlétali předčasně ze španělské Sevilly, kde jsme se namísto plánovaných 5 dnů k nasátí té pravé atmosféry úžasných slavností Feria de Abril, stihli stíží otočit, projít se po promenádě hířící tisíci barvami a volány, zatančit si sevillanu a už jsme vyráželi zpět na letiště. Volali nám z nemocnice, ať se okamžitě vrátíme, že s námi potřebují mluvit. Nešlo by to po telefonu? Nešlo. Nešla by schůzka odložit o pár dní? Nešla. Že výsledky testů nebudou nejrůžovější jsme tušili, ikdyž ta představa byla zvláštní když sršíte energií, život z vás přímo sálá, nic vás nebolí ani netrápí a vy si lítáte křížem krážem po světě. 

O den později sedíme ve francouzské nemocnici, naproti nám rada moudrých v bílých pláštích. Tváří se vážně, nikdo nemluví, těkavě koukáme jeden na druhého a vyčkáváme. Na ortel. 

"Zařiďte si nejdůležitější.

Jednou rukou držím Provensálce za ruku, druhou si zarývám nehty do dlaně. Snažím se přebít bolest bolestí. Snažím se udržet hráz slz, kterých mám plné oči. Vím že jak se překutálí na tvář, nezastavím je. Mám sto a jednu otázku, všechny uvíznou v hrdle, s tím obřím knedlíkem. Ortel je brutální. Brutálně nečekaný. Před očima mám defilé našich společných plánů a snů, a ty padají jako domino. A pak už nic. Jen jedno vyhořelé srdce... 

V krátkém čase co nám zbývá do operace se snažíme zařídit vše důležité. Ale co je vlastně důležité když nevíte zda zítra uvidíte slunce vstávat? Máme jen jedno přání, být spolu, užít si každou minutu, která je čím dál vzácnější, naplnit mysl a srdce po okraj krásnými vzpomínkami. Do foroty. Namísto toho nám drahocený čas krátí běhání s dokumenty po úřadech, sezení u notáře, sepsání závěti, vyřčení posledních přání...

A v ten tíživý okamžik se Provensálec rozhodne splnit mi jedno z přání mému srdci nejdražších. Ví že možná bude poslední. Běhání s dokumenty po úřadech nabírá na obrátkách a já k urychlení procedur skáču z jednoho letadla do druhého a vše zařizuji osobně, abychom to pro nás nejdůležitější do operace stihli. Ač se snažíme seč můžeme a všichni na úřadech nám neskutečně vychází vstříc, právem stanovenou desetidenní lhůtu nepředběhneme a ani státnímu zástupci s udělením vyjímky se to včas nepodaří. Nejdůležitější přání našeho života musíme odložit na "později"...

Jestli jsem si koncem předloňského roku myslela, že jsem si už sáhla na dno, setsakramentsky jsem se mýlila. To jsem se jen padajíc do rokle chytla větve, která se teď utrhla. Měsíc nejistoty co bude zítra, nekonečných hodin na operačním sále, probdělých nocí na JIPce, měsíc co si s Provensálcem dodáváme odvahy k boji s tou co chodí s kosou... 

Po měsíci boje na nás provensálské azuro pokukuje nemocničním oknem zpět a s ním i naděje ♡ Vedeme 1:0 ale druhý poločas nás ještě čeká. S radou moudrých sjednáváme úmluvu. Poslední májový týden nám dají propustku, 27.5. si splníme přání, o víkendu se budeme veselit a v pondělí 30. nástup zpět do nemocnice na druhý round. Volám novinu domů. Maminka na druhém konci drátu lape po vzduchu. "27.5.? V květnu??? Svatba v máji, do roka máry..." Jak trefné v naší situaci. Samozřejmě že české přísloví znám, jen se ho snažím ignorovat. Když zavěsím sluchátko, má odvaha čelit pověrám a osudu je ta tam. Volám na radnici. "Přístí pátek máte volno? Skvělé! V kolik? Tak 3.6. ve tři."    


pondělí 2. ledna 2017

Vánoce a Nový rok doma ikdyž na cestách


Ač jsme nakonec trávili vánoční svátky doma, na provensálské tradice ani na naše krásné české se nedostalo. Provensálec do poslední chvíle věřil, a celé dny opakoval aby to bylo nadmíru jasné, že na Štědrý den se bude koupat v moři. Já do poslední chvíle neměla tušení kam nás konec roku zavane, ale bylo mi tak nějak jasné, že to vysněná plánovaná Kuba ani záložní Vietnam nebude. Na povalování se na pláži nás neužije a na lítání po zeměkouli, pohory na nohách a batoh na zádech, stále chybí kondice... Devatenáctého se přání zaoceánské cesty definitivně rozplynulo jak pára nad hrncem a s ním i prosincové řáchání se v moři.


Den před Štědrým dnem přistáváme na chalupě ve Verdonských horách a jen co naházíme pár polínek do krbu, vydáváme se na projížďku kaňonem. V domě je 7°C a venku nás šimrá na nose ledové sluníčko. Plán je objet celý kaňon, ale jen co se vyšplháme klikatými serpentýnami do výšky 1300 metrů nad mořem, stezka po horských hřebenech končí. Silničku pokrývá ledovka a naše auto se nebezbečně smýká na vyhlídkových belvederech. Na radosti nám to neubírá, podívaná je to parádní! 

Dole zurčí smaragdový Verdon, Alpské vršky pod sněhem a vlevo na skále naše vesnička Rougon ♡


Prolítnout se Verdonem můžete tady :-)


Po návratu domů chystáme poctivou horkou čokošku s čepicí šlehačky, já zdobím netradičně o den dřív stromeček ve váze a Provensálec hodlá vyzkoušet novou jílovou formu na kouglof co jsem si přivezla z vánočních trhů v Alsasku. Příprava kynutého těsta, hnětení a pečení zabere šest hodin a tak zakrojíme kouglof až na Štědrý den k snídani, namísto vánočky. Je to úžasně nadýchaná brioška.

Neplánované Vánoce co dům dal: stromeček ve džbáku krášlí slámové ozdoby, Alsaský kouglof v podání Provensálce, ručně vyšívaný stoletý ubrus po Provensálské babičce a sošky Provensálského dědečka doplňují improvizovanou vánoční scenérii :-)




Ke štědrovečerní večeři nemáme ani tradiční ústřice, ani kapříka a už vůbec ne vánoční cukroví nebo "poleno" po francouzsku, ale copak na tom záleží? Kouzlo opravdových Vánoc je jinde ♡ Ač staročeské vánoční tradice miluji, tak jako ty staroprovensálské (o těch jsem psala zde), tak přípravy nehrotím když program nevychází a už vůbec se nehroutím, že není vše jak by mělo být a že dárky pod stromečkem nepřetékají. Konzumní Vánoce mě nechávají zcela chladnou. Jediné co o letošních Vánocích lituji je, že je netrávíme s rodinou... A co přinesl Ježíšek pod stromeček nám? Lepší zdraví a šanci na další společný život bok po boku, a to je nejcenější ♡♡♡ 



V horách zůstáváme i na Štěpána, i když tady není ani živáčka, pečeme kaštany na ohni, uždibujeme Alsaský perník, po večerech upíjíme archivní lahvinky ze sklípku, v krbu praskají polínka, obloha nad Verdonem je černočerná a září na ní tisíce hvězd, Chatbichou nám spokojeně vrní u nohou a všude je poklid. 



Že by klidu na nás až moc? Na druhý den sváteční si sedíme ráno u krbu, pijeme horkou čokošku, přikusujeme nadýchaný kouglof a Provensálec si povzdechne "dal bych si boquerones a chobotničky a sušenou tresku a ...". Já na to zasněne "a zákusek od Hofmanna a chleba od Baluard a ...". Dlouze se na sebe podíváme a bez jediného slova začneme lítat v pyžamech po baráku. Za hodinu sedíme v autě směr jih a moře přes zasněžené Pyreneje. I se stromečkem :-D





Jen co dorazíme do Gaudího města, odškrtáváme ze seznamu barcelonských chutí a přání jak diví! Za jediné dopoledne stíháme chleba od Baluard, sušené ovoce, ořechy a suroviny na horkou čokošku od Casa Perris, croissant s mascarpone a vánoční zákusky od Hofmanna, výběrovou kávu od El Magnifico. Dojít na trh Santa Catarina pro ryby a plody moře a ráno snídani u mě doma na terásce s výhledem na moře ♡






Barcelona hlásí azuro, sladkých 17°C a pět dnů v katalánském městě bude ve znamení gurmánství, objevování nových hospůdek kam chodí pouze místní, procházek po městě, vysedávání v kavárničkách na pláži a vánočního nicnedělání.



La Cova Fumada je krčma 4. kategorie, ale denně praská ve švech a na pár stolků se stojí hodinová fronta. Jídelní lístek neexistuje, ceny jsou neznámé a nejlepší způsob jak si objednat je kouknout se na plotnu kde vaří 80-ti letá Maria spolu se syny rybáři to co za kuropění vylovili. My to vzali komplet : chobotnici, kalamáry, tresku, koblížky se slanou treskou, "bombas", artyčoky a houby ♡



Na tenké, lehounké a krásně křupavé churros se vyplatí vystát půlhodinovou frontu u Granja M. Viader

Nejen jídlem živ je člověk. Casa Batlló potěší i ty, kteří Gaudímu umění neholdují. Ač dům je z venku opulentní, uvnitř je barevně střídmý a ladí do tónů moře. Interiéry jsou architektonicky důmyslně provedené, do posledního detailu propracované a nadčasově funkční. Klika od dvěří vám padne do dlaně jakoby ji truhlář vyrobil pro vás, pod okny jsou umístěny nastavitelné dřevěné průtahy k regulaci větrání, zábradlí se vlní jako mořské vlny... I po několika hodinách či opětovné návštěvě je stále co objevovat!

Gaudího Casa Battló nikdy neomrzí! Obzvlášť teď o Vánocích kdy uvnitř sněží a atmosfára je ještě magičtější!

Při toulkách Barcelonou jsem konečně stihla zajít i do vlajkového obchodu vyhlášených Panama Jack, které se šijí ručně ve Španělsku z vysoce kvalitní kůže. Tyhle boty byly vytvořené pro cestování po všech koutech světa a to je přesně něco pro mne. Jedny teď netrpělivě čekají až znovu hodíme batoh na ramena a vydáme se křížem krážem za dobrodružstvím :-)  



Barcelonu opouštíme těsně před Silvestrem. Místo nás budou slavit příchod Nového roku naši hosté z Paříže, kdy celé město je v ulicích, nedaleko plaça d´Espanya se odehrávají bouřlivé slavnosti, ohňostroje a světelná show fontány Magica. Tradičně je třeba spolykat 12 hroznů při odpočítávání před půlnocí a zapít španělským šampaňským Cava. A aby si Katalánci naklonili štěstěnu i v novém roce, na Silvestrovké slavnosti nevychází bez červeného spodního prádla ;-)


Náš Silvestr byl méně bouřlivý. Vzali jsme to od moře k moři ... k nám do Sanary :-) Bývalé rybářské městečko zdobily tisíce světélek a přístav se s přicházejícím večerem zrcadlil v moři. Před odjezdem z Barcelony jsme do foroty vykoupili trh a na slavnostní večeři konečně došlo na ústřice, tygří krevety, břitky a kalamáry. S lahvinkou bílého archivního, kterou jsme vláčeli z hor do Španěl a zpět do Provence to bylo to pravé silvestrovské. I bez ohňostroje :-)




Po procházce městečkem v noční záři se vracíme ohřát domů do Bandolu. Novoroční dezert nepekla Anýzovka ani Provensálec, ale dodal místní cukrář od fontány - Patisserie de la Fotaine. Vybrali jsme Lucifera :-) V příručkách francouzské cukrařiny ho nehledejte. A jasně že nechyběl stromeček! Komu se nelení, tomu se zelení ... stromeček 3x za Vánoce :-D    




Jak na Nový rok, tak po celý rok? Nebylo by špatné! Budí nás sluníčko co se dere přes naše pomerančovníky obsypané ovocem do ložnice. Kávu mi nese Provensálec do postele. Až se rozkoukám a pokochám citrusovou zahrádkou, jdu připravovat "ztracený chleba" pain perdu k snídani. Venku je krásně, obloha blankytná a teploměr opět vystoupal na 16°C. Kdo by odolal dlouhé procházce po pobřeží až do západu slunce?

  


Věřím že jste si užili vánoční a novoroční svátky podle vašich představ a volný čas strávili s těmi co jsou vašemu srdci nejbližší.

Do nového roku 2017 vám přejeme s Provensálcem moře zdraví a plnou náruč lásky ♡ To je nejvíc ♡

A přání se pak plní sama ;-)



_____________

© crédit photos: Anýzovka v zemi cikád

sobota 19. listopadu 2016

Anýzovka v Babylónu


Dlouhé měsíce je zde ticho jako po pěšině a mohlo by se zdát, že jsem blogování pověsila na hřebík. Zdání klame. Půl roku našeho života jsme zažili to nejhorší co nás mohlo potkat a veškeré síly obětovali boji za další báječná léta bok po boku a naději na uskutečnění společných přání...  

V těžkých časech a navzdoru osudu nás také potkalo to nejkrásnější ♡ 

A (nejenom) o tom je dnešní jubilejní 450. díl pořadu Babylon v 13:35 na ČT2.




Přijměte pozvání do Provence provoněné levandulí a do Barcelony sálající letním horkem. A také vás na ČT2 čeká překvapení, vlastně dvě ;-) 

Na reportáž bude na blogu navazovat několik tématických článků, které vás doufám potěší po dlouhé odmlce a vykouzlí vám úsměv na tváři. O historky ze zákulisí totiž nebyla nouze :-) 


  



úterý 29. března 2016

Na sklenku ve stínu platanů ... Vinisud 2016


Slíbená nová rubrika je tu! Someliérka Blanka Dabonot vás bude pravidelně zvát na sklenku vínka a posezení ve stínu platanů, tak jak je to u nás v Provence zvykem :-)  
Blančin příběh, co ji přivedlo do Provence a jak se k vinařině dostala, vám povyprávím příště. Dnes vás vezme na Vinisud a zavzpomíná na pana Horníčka.    

 * * * * 


Každé dva roky v druhé polovině února se centrem vinařského světa stává jihofrancouzské město Montpellier. Každý, kdo se profesionálně zabývá vínem, si nemůže nechat ujít největší vinařský salón na světě, Vinisud. Letos se do Montpellier od 15. do 17. února sjelo až 1 750 vinařů, nejen francouzských, ale z celé oblasti Středomoří (Itálie, Španělsko, Portugalsko, Tunisko, Chorvatsko, letos nově i Alžírsko, Maroko a Turecko).



Pravda, je to trochu náročné celé tři dny ochutnávat víno, i když máte pochopitelně všude k dispozici crachoir neboli plivátko. Ale kde jinde máte tu možnost ochutnat nejlepší vína z jižní Francie a celého Středomoří než právě v Montpellier! Letos této příležitosti využilo 32 000 návštěvníků, z toho 9 600 ze zahraničí. Z nich je naprostá většina ze Spojených států a Číny. Ale narazila jsem i na Čechy nebo Ukrajince. Montpellier se prostě stává Mekkou všech profesionálních nákupčích vína, someliérů, enologů, odborných novinářů.



A nemusíte celé tři dny jen ochutnávat víno. Program salónu je nesmírně bohatý. Na tzv. Master Classes, degustace řízené nejlepšími enology a someliéry, je sice nutné se zapsat dopředu, ale pokud jste to nestihli, můžete se zúčastnit řady odborných přednášek. Ty nejzajímavější se letos týkaly "zapomenutých" odrůd vinné révy v severní oblasti Středomoří, analýzy trhu s vínem v USA, inovačních technologií a patentů ve vinařském průmyslu, inovací v enoturismu a profesního vzdělavaní.



Řízené degustace byly letos věnovány apelaci Maury, růžovému vínu, vinným odrůdám z údolí Rhony v Kalifornii, odrůdám Grenache a Syrah. Mně nejvíce zaujal praktický ateliér na téma Vady vína spojené s problémy zátek. Zkušený enolog nám názorně předvedl, jak rozeznat vadné víno jakmile jej otevřete. V šesti různých sklenicích jste si tak mohli prakticky ověřit, jak "voní" zoxydované víno - od vůně vařené zeleniny až po takzvaný Merkaptan čili pach zkaženého vajíčka.



Z Master Classes mě nejvíce zaujala degustace Les Crus des Dentelles de Montmirail aneb nejlepší vína z oblasti Montmirailských krajek, což je pohoří nedaleko hory Mont Ventoux a města Carpentras. Ochutnávala se vína AOC Vacqueyras, Gigondas a Beaumes de Venise (vinařská oblast údolí Rhony). Má srdeční záležitost ღ V Gigondasu jsem bydlela dva roky, v domečku, který tu vyfotil v roce 1975 Miroslav Horníček při jedné ze svých cest do Provence.

fotografii i dojmy z ochutnávání místního vína najdete v jeho knize Jak hledat slunce

A jak vybírat, které víno ochutnat z té nepřeberné nabídky? Někdo vybírá podle oblasti a apelace, někdo podle jména vinaře, někdo rád objevuje neznámá vinařství... Pokud nechcete ochutnat víno přímo u stánku, kde vám vinař podá odborný výklad ke každé lahvi, můžete zkusit vína ve volné degustaci. K té mám jednu připomínku týkající se degustačních zápisů - jsou velmi stručné, neúplné, někdy popis vína zcela chybí. Salón Millesime Bio, který se konal také v Montpellier, ale o tři týdny dříve, byl v tomto směru mnohem lépe organizován, na druhou stranu salón Bio vín je mnohem menší.




Vinisud je opravdu jedinečnou příležitostí, jak ochutnat vína, která byste jinak v životě těžko ochutnali. Mě třeba zaujala, vedle vynikajících francouzských vín, chorvatská Grašovina, která se velice podobá Vlašskému ryzlinku. A dále silná alžírská vína, v Evropě zcela neznámá. Za zmínku stojí také naprosto ojedinělý stánek Château du Puech Haut (Languedoc) s úžasnou sbírkou malovaných vinných sudů. Tento vinař dal také při příležitosti salónu Vinisud vyrobit dubový sud o obsahu 300 000 l. Pokud ho chcete vidět, vinařství se nachází 50 km na sever od Montpellier.



Na další vinařský festival Vinisud nezbývá než si počkat do roku 2018!


_____________
© crédit photos: Blanka Dabonot (9,12,13), Alain Reynaud (3,4,5,6,7,8,10,11), Vinisud (1,2,7,14).

Více informací: http://www.vinisud.com/en 



Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...